Mnoho lidí je přesvědčeno, že podzemní vodní žíly se podobají bystřinám nebo jiným vodním tokům, které tečou na povrchu země. To je omyl! Strukturu takové žíly je možno pochopit nejlépe, když budeme pozorovat práci velkého bagru, který provádí skrývku v hnědouhelných povrchových dolech. Bezprostředně po odstranění země bagrem není nic vidět. Teprve po chvíli se začnou ukazovat na stěnách výkopů jakoby kaňky potu v místech, kde bagr přeťal vodonosnou vrstvu země. Tyto kapky se postupně spojují a vlastní vahou stékají dolů. Na cestě se spojují s dalšími kapkami.Takto vznikne stálý výron vody tam, kde bagr přetnul vodní žílu.
Voda v zemi prosakuje pomalu a prodírá se mezi zrnky písku nebo žuly. Voda protéká kapka po kapce vodonosnou vrstvou a teprve po navrtání nebo vykopání studny vytéká voda, která se soustřeďuje ve vzniklé prohlubni.
Částečky vody jsou elektrickými póly a díky tomu je voda výborným polarizujícím rozpouštědlem.Voda rozpouští kromě jiného minerální částečky, které jsou také elektrickými a magnetickými dipóly.Polarizující rozpouštědlo, jehož částečky jsou polarizované, čili mají nestejný, nejednotný elektrický náboj. Silný magnetismus podzemní vodní žíly je nejpravděpodobnější příčinou záření, které má tak škodlivý vliv na živé organizmy.
V roce 1932 fyzik-radiosteziolog Dr.Henrich potvrdil, že záření podzemních vodních žil patří do typu paprsků X nebo gama. Pomocí přístroje, který si sám sestrojil, zjistil, že toto záření má vlnovou frekvenci 1,8 Hz. Pokusy a měření provedl ve státním institutu fyziky na zvířatech a rostlinách. Druhá světová válka přerušila další výzkumy. Ale kromě vojenských výzkumů prováděli proutkaři své výzkumy a potvrdili toto tvrzení metodou výzkumu , tzv.svědkem.Připevnili k proutku ampulky, které obsahovaly různé substance, různého záření. Ukázalo se, že pouze vlnová frekvence 1,8 Hz vyvolává kromě vodních žil , silnou reakci proutku. Pokusy prováděné na zvířatech ukázaly, že záření o frekvenci 1,8 Hz vyvolává rakovinu.
Po válce se v pokusech pokračovalo. Po mnohaleté práci a hledání bylo konstatováno, v roce 1978, že zóna, kde se v podzemí nachází vodní žíla, vyzařuje na povrch země paprsky o vlnové frekvenci 1-10 Hz. Další bádání ukázala, že frekvence 0,89-2,4 Hz vyvolává poruchy v krevním oběhu a vývoji jedince, ať už jde o lidi, zvířata nebo rostliny. Frekvence 1,5-5 Hz vyvolává poruchy nervového systému a frekvence 5-10 Hz vyvolává poruchy v činnosti orgánů.
Rakovinová frekvence 1,8 Hz napadá nejčastěji nervový systém nebo krevní oběh.
Nejsilněji působí zóna vodního záření na lidi, kteří delší dobu v jedné poloze těla, sedící nebo ležící a více na spící nebo nemocné upoutané na lůžko.Taktéž tato zóna více působí na lidi čtoucí nebo píšící v sedě. Vliv tohoto záření je obvykle několikasměrný, což se nejvýrazněji projeví na nervovém systému.
Různá pozorování na lidech, kteří bydlí v dosahu škodlivého záření ukázala, že emanace záření vodních žil je původcem takových nemocí jako : rakovina, astma, revmatismus, choroby ledvin a močového měchýře, bolesti a hnisání uší a také chorob mozkových jako je epilepsie atd. Ne všichni lidé jsou náchylní na nemoci. Ti, kteří mají velmi dobrý a odolný organizmus, poznají vliv tohoto škodlivého záření mnohem později. U osob náchylnějších na nemoc se objevuje mnohem dříve a rychleji probíhá. Jedněm stačí 5 roků pobytu na ohroženém místě, aby dostali rakovinu, jiní potřebují 10 roků a někteří ještě více.
Pokud nemáme možnost se přesvědčit, jest-li se nacházíme nad vodní žilou, musíme pozorovat sami sebe a obrátit pozornost na jisté poruchy, které dobře pozorujeme na sobě, a které mohou být známkou vlivu škodlivého záření. K těmto znakům patří :

• stála slabost při ranním vstávání – pocit těžkopádnosti
• nepokojné sny nebo nespavost – děti utíkají k rodičům /v noci/, staří mění místo spaní
• časté bolesti hlavy
• nervové choroby
• trvalé revmatické potíže
• choroby páteře
• těžkosti trávícího traktu
• chronický katar hrdla a žaludku
• srdeční choroby

Všechny tyto choroby mohou být horší nebo těžší. T o závisí na intenzitě záření a době, po kterou je člověk vystaven trvalému záření.
Často se stává, že nemocný, kterého v nemoci nebo v sanatoriu vyléčili, když se vrací domů do stejných podmínek /ozařovaný byt, pohovka – postel postavená nad vodní žilou/, znovu začne marodit.Jediným východiskem pro tyto nemocné je přemístění jejich lůžek do neozazářeného prostředí a nebo, pokud je to možné, položit v těchto místech neutralizátory tohoto záření. Pokud příčina vzniku rakoviny byla vodní žíla, pak likvidace tohoto záření povede k zastavení této choroby.